Otázka nezbytnosti zajištění cizince vráceného do ČR na základě Dublinského nařízení

6.10.2010

Otázka nezbytnosti zajištění cizince vráceného do ČR na základě Dublinského nařízeníSkutečnost, že cizinec byl na území ČR nedobrovolně dopraven orgány cizího státu na základě Dublinského nařízení, nelze klást dotyčnému k tíži a nelze z ní bez dalšího dovozovat nebezpečí, že cizinec svým jednáním bude závažným způsobem narušovat veřejný pořádek ve smyslu § 124 odst. 1 zákona o pobytu cizinců.

 
 
podle rozsudku Městského soudu v Praze, č.j. 8 A 94/2010-26, 4.8.2010

Skutkové okolnosti případu 

Žalobce v březnu roku 2007 vycestoval z České republiky osobním automobilem na Ukrajinu a odtud dále do Čečenska, kde pobýval asi rok a půl. Následně odjel do Belgie a do Norska, kde požádal o azyl. Z Norska byl poté předán na základě tzv. Dublinského nařízení zpět do České republiky. Při prohlídce zavazadel na letišti bylo zjištěno, že vyjma cestovního dokladu vydaného norskými úřady za účelem transferu do ČR žalobce nevlastní žádný cestovní doklad. Lustracemi v evidencích policie bylo dále zjištěno, že žádný cestovní doklad dotyčnému nebyl vydán ani úřady ČR. Z těchto skutečností žalovaný dovodil, že při vycestování z ČR v březnu 2007 nebyl žalobce vlastníkem žádného cestovní dokladu a k překročení státních hranic tak došlo v rozporu s příslušnými ustanoveními zákona o pobytu cizinců.
 
Vzhledem k tomu, že ze strany žalobce se jednalo o opakovaný přestupek proti tomuto zákonu, žalovaný správní orgán dospěl k závěru, že existuje nebezpečí, že by dotyčný mohl během pobytu na území ČR závažným způsobem narušit veřejný pořádek, a rozhodl o jeho správním vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. a) bodu 2 zákona o pobytu cizinců. Ze stejného důvodu pak žalovaný správní orgán dospěl k závěru, že ze strany žalobce existuje nebezpečí, že bude ohrožovat veřejný pořádek a mařit rozhodnutí o správním vyhoštění, a napadeným rozhodnutím rozhodl o jeho zajištění.

Z rozhodnutí soudu (citace)

 
„V dané věci je nesporné, že žalobce byl z území Norského království transferován zpět na území České republiky (na mezinárodní letiště Praha-Ruzyně) dne 18.3.2010, tedy nepobývá na území České republiky o své vůli. Jak žalobce v žalobě uvedl, neměl vůbec v úmyslu se do České republiky vrátit. Byť tedy může být správný závěr žalovaného, že žalobce se v minulosti opakovaně a úmyslně dopouštěl jednání, která jsou neslučitelná se zákonem č. 326/1999 Sb., tedy závažným způsobem narušil veřejný pořádek (přičemž soud odůvodněnost tohoto závěru nezkoumal), nelze souhlasit s tezí žalovaného, že je proto v případě žalobce spatřováno důvodné nebezpečí, že by se podobného jednání mohl dopustit i v budoucnu, tj. že by mohl opětovně závažným způsobem narušit veřejný pořádek. Žalovaný tu totiž vůbec nevzal v úvahu skutečnost, že v případě žalobce je správní vyhoštění ukládáno osobě, která na území České republiky nevstoupila z vlastní vůle, ale byla sem transferována z Norského království, tedy byla sem nuceně dopravena zásahem státní moci, a tudíž se tu nachází proti své vůli. Nelze tedy nijak dovodit, že by žalobce mohl či hodlal v budoucnu při svém pobývání na území České republiky úmyslně se dopouštět jednání neslučitelných es zákonem č. 326/1999 Sb., není-li nijak doloženo, že by žalobce o takový pobyt vůbec měl zájem a že by o něj usiloval: ze skutečnosti žalobcova nynějšího nedobrovolného pobytu v České republice takový závěr vyvodit nelze, protože tento pobyt mu nelze klást k tíži.
 
Dle názoru soudu tedy úvaha žalovaného, že se žalobce v minulosti opakovaně a úmyslně dopouštěl jednání, která jsou neslučitelná se zákonem č. 326/1999 Sb., tedy závažným způsobem narušil veřejný pořádek a že je tedy v jeho případě spatřováno důvodné nebezpečí, že by se obdobného jednání mohl dopustit i v budoucnu, tj. že by mohl opětovně závažným způsobem narušit veřejný pořádek, není správná. Žalobce do České republiky nepřicestoval o své vůli, byl na území České republiky transferován z území Norského království a tudíž a priori předpokládat do budoucna jeho chování, tj. že se bude úmyslně dopouštět jednání, která jsou neslučitelná se zákonem č. 326/1999 Sb. a tedy závažným způsobem narušovat veřejný pořádek, v daném případě není případné.
 
Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žalovaný nepostupoval v souladu s ustanovením § 124 odst. 1 s.ř.s. zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s.ř.s.).“
 
Celé znění rozsudku můžete nalézt zde.

 

Sekce: Archiv aktualit   |   Tisk   |   Poslat článek známému


Stránky sponzoroval Copyright © 2010 ASIM   |   Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018